Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důvěrný vzkaz ...

Z "desatera" :

Nepožádaš manželku bližního svého, aniž požádáš statků jeho !

(Co kdyby se Ti náhodou stalo něco podobného ...?)

Hoši ze zhora

Nařízená láska

Láska se nedá nařídit,

vzniká a zaniká, jak se jí chce,

lásku však snadno lze také utopit,

nejdříve v slzách,

 potom v nekalém hříchu,

nahlas, nebo i pěkně potichu,

vždy jeden z vás musí být však při tom.

Je to osudový děj, který snad nelze vůbec pochopit.

Tak přeci taky si zkus hodit na lásku kamení,

jak dlouho mu odolá,

až jednou milenec, nebo i milenka ozve se,

sladké mámení …

Čí vina ?

Kdo tu plápolavou a právě zhasínající pochodeň teď ponese,

kdo z nich teď právem vykope lásce hrob ?

Láska v tom hříšném a nenasytném světě však právem není,

 není ani povinností,

jen můzy a andělé ji na svých křídlech hostí,

zemře-li předčasně,

zbudou jen ohlodané kosti.

Láska se nedá nikým nařídit,

zrodí ji živý pramen,

může téct přímo i oklikami,

                                                                      jako každá řeka,

                                                                                       amen.

                                                                                  Z té řeky

                                                                                        musí

                                                                               v tu jednu

                                                                          svatou chvíli

                                                                            dva lidé pít.

Lasku však nelze ani rychle zahodit,

musí si prožít dlouhé a mučivé chvíle,

projít svým očistcem a cestou smrti,

musí ji bolest se zlostí zardousit

a zhubit dokonale.

A teď mohu zas klidně jít vstříc další naději,

nebo snad ne, raději …

Láska- je tu a hned tu zas není,

to není vůbec k pochopení.

Pohřebištěm všech utopených lásek je jisto jistě také moře,

(ironie-nejdříve bylo moře lásky)

prameny zas, z čistého nebe blesky a nezkrotné touhy,

stojí tu vždy připraveny.

Na hromadě jsou však připraveny také kameny.

Co z každé lásky zbude,

snad štěstí,

cože,

jen a jen velké hoře.

 

V.s.R.D. dne 11. září 2008

JKL

Černo

Naplněn nejhlubším smutkem,

zpívám svou nejosamělejší píseň.

Teď do nebe už jen volám: Můj pane,

 proč je to tak,

že pohár i z nejčistšího pramene se tak snadno zkalí ?

Proč já tu teď stojím tak opuštěn a sám

 a už v nic krásného nedoufám,

neboť to krásné,

co měl jsem v srdci i v duši,

už nikde není,

zmizelo kdesi někde,

kde mizí věci

 a teď vím, že i láska.

Láska ?

Teď zase jinému sluší.

Lásko,

co to vlastně jsi ve své nahotě ?

Můj Bože,

už jen Ty jsi mi zůstal věrný.

Už nevěřím v nic.

(Chybně jsem si myslel, že láska je z čistého nebe blesk,

ale, je to jen příběh, který podléhá korozi času,

jako opadané květy a listí.Je to neskutečně smutné a teď už vím, že pravda opravdu moc bolí).

V.s.R.D. dne 5. srpna 2008 v 9.49 hod. – tak smutný den …

JKL

Svět

Teď, jako vždy před tím,

 v romantické mlze tápu,

 v pavučině štěstí smotán jak muška zlatá,

z touhy poznání zdivočelý,

marně všech příležitostí se chápu,

bezradně při tom taji, jako vosk včelí

a pranic nechápu …

Rozum je past na rozum,

IQ se v přirozeném výběru už jenom zmítá,

Darwin se bezradně za hlavu chytá,

 přeje si z vědeckého srdce, ať už je v žitě,

je však jen v dočasném intelekt -análním výběhu,

v zoufalství selhání myslí i na něhu.

Dvorek sám  i pro něj je snad až příliš velký,

v marnosti, z věčného hrobu všech zkoumaných pokolení,

se na všechny světové strany kroutí

 a  vzteky už křičí - dost,

že zůstal sám na kře bez psího spřežení,

 bezradně ležet svou zadní tváří na sněhu.

A co naděje ?

„ …i nejdelší řeka do moře dospěje ..“

a svalnatý námořník, kdesi u Bermund,

 banálně umřel na kurděje.

Takový už svět je.

 

V.s.R.D. dne 19.prosince 2007

JKL

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Smutná poezie

(Jana, 22. 10. 2007 10:19)

Trocha poezie se občas hodí, i když dnešní uspěchaná doba se jí spíše vzdaluje, ale i nálada dnešní doby se jak je vidět dá poezií vyjádřit.

Není to špatné ...

(Karel Hlaváček -básník, 21. 10. 2007 22:04)

Dobrý !